Štětiny se solí
Ve vlákně o obraných střelách se vytáhla tahle myšlenka. Jelikož tam padlo upozornění, tak na tento mýtus si dovolím založit vlákno.
Co já vím, tak štětiny se solí je něco jako Yeti. Každý o tom slyšel, ale neviděl nikdo.
Jednou, je to už hodně let zpátky, mi vyprávěl děda, že tyhle náboje si sám vyráběl. Údajně to bylo jen trochu prachu, filc jako zátka a svazek štětin svázaný režnou nití. Ty štětiny se předem máčely v nějakém ( nejspíš solném) roztoku.
Jak jsem koupil, tak prodávám. Praktickou zkušenost nemám.
Co já vím, tak štětiny se solí je něco jako Yeti. Každý o tom slyšel, ale neviděl nikdo.
Jednou, je to už hodně let zpátky, mi vyprávěl děda, že tyhle náboje si sám vyráběl. Údajně to bylo jen trochu prachu, filc jako zátka a svazek štětin svázaný režnou nití. Ty štětiny se předem máčely v nějakém ( nejspíš solném) roztoku.
Jak jsem koupil, tak prodávám. Praktickou zkušenost nemám.
Z netu:
Okař
Můj otec byl jako lesní hajný na hájovně Huťský Dvůr pověřen i dohledem na ty části revíru, které se prostíraly pod plavebním kanálem směrem k řece Vltavě (Moldau). Při svých kontrolních pochůzkách v těchto lesních částech našel i mrtvou srnu, visící na nastraženém pytláckém oku (v originále "eine Schnellschlinge", česky i "smyčka", podle toho i "pytlák okař" či "smyčkař", v originále "der Schlingenleger" - pozn. překl.). Aby mohl určit pachatele, číhal můj otec ve skrytu mnoho hodin na neznámého pytláka. Připravil si pro ten případ patronu se solí a kančími štětinami zalitými ve vosku. Po dlouhém čekání, které otec strávil u oběšené srny, se opravdu objevil okař a chtěl srnčí z nastražené smyčky vyprostit. Byla jasná měsíčná noc, svit luny však nedovoloval pytláka rozpoznat, a tak otci nezbývalo než si ho ocejchovat něčím na pamětnou. V momentě, když se strojil k vyproštění srny z oka, vpálil mu otec do zadní části střelu se solí a kančími štětinami, načež ten člověk zmizel mžikem v lese. Můj otec srnu vyprostil sám a poté, co jí vyvrhl vnitřnosti, odnesl ji do knížecí myslivny v Bližší Lhotě a dal svému nadlesnímu o celém případu podrobnou zprávu, aniž by ovšem mohl udat určitého pachatele. Po několika týdnech se otec dověděl od lékaře v Horní Plané (Oberplan), že byl u něho s těžkým poraněním sedací části mladý muž, syn bohatého mlynáře. Nejprve nechtěl postižený k žádnému lékaři jít, ale sůl a kančí štětiny vyvolaly zhnisání rány, z níž musela být každá ze štětin vyňata zvlášť. Zvěst o případu se roznesla po okolí a jednoho dne obdržel otec pozvání k okresnímu soudu do Horní Plané. Při výslechu se tam dověděl, že mlynář z Hengrimühle (mlýn byl součástí vsi Hory /Spitzenberg/ a v roce 1945 byli jeho vlastníky Rudolf a Johanna Herbstovi - pozn. překl.), otec poraněného pytláka, podal k soudu žalobu pro životu nebezpečné ublížení na těle. Bohatý mlynář pověřil vedením případu jednoho advokáta a obvodní soud opravdu odsoudil mého otce do vězení, poněvadž uznal užití střely se solí a štětinami vůči člověku za nepřípustné. Soudního jednání se účastnila i moje maminka. Jejím rezolutním postojem vůči soudnímu ortelu - přivedla mj. do soudcova domu v Horní Plané všech svých osm dětí - se stala situace kritickou a po vřavě v soudní síni soud konstatoval, že jednání je přerušeno a rozhodnutí soudu odročeno. Schwarzenberské lesní ředitelství v Horní Plané podalo proti rozsudku odvolání a žádalo, aby byl můj otec osvobozen. V hornoplánském okolí se vedly na téma případu veliké debaty, za nichž jedni stranili pytlákovi, ti druzí lesnímu perzonálu. Každopádně okař dostal za svůj čin věru bolestně na pamětnou. Můj otec si tou střelou se solí a kančími štětinami rozhodně v okolí přátele nenadělal. Čas ale jak známo zhojí všechny rány. Také tento případ došel po několika měsících téměř úplného zapomenutí a jen rodina postiženého hrozila i pro budoucnost mému otci odplatou. Otcovým přeložením do Scheureku (dnes Žďárek - pozn. překl.) u Knížecích Plání (Fürstenhut) v roce 1901 mohly ustat i jeho obavy před splněním jejich hrozeb. Tak je možno tu věrně podle pravdy vyprávěnou kapitolu i uzavřít.
Glöckelberg - Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 385-386
Okař
Můj otec byl jako lesní hajný na hájovně Huťský Dvůr pověřen i dohledem na ty části revíru, které se prostíraly pod plavebním kanálem směrem k řece Vltavě (Moldau). Při svých kontrolních pochůzkách v těchto lesních částech našel i mrtvou srnu, visící na nastraženém pytláckém oku (v originále "eine Schnellschlinge", česky i "smyčka", podle toho i "pytlák okař" či "smyčkař", v originále "der Schlingenleger" - pozn. překl.). Aby mohl určit pachatele, číhal můj otec ve skrytu mnoho hodin na neznámého pytláka. Připravil si pro ten případ patronu se solí a kančími štětinami zalitými ve vosku. Po dlouhém čekání, které otec strávil u oběšené srny, se opravdu objevil okař a chtěl srnčí z nastražené smyčky vyprostit. Byla jasná měsíčná noc, svit luny však nedovoloval pytláka rozpoznat, a tak otci nezbývalo než si ho ocejchovat něčím na pamětnou. V momentě, když se strojil k vyproštění srny z oka, vpálil mu otec do zadní části střelu se solí a kančími štětinami, načež ten člověk zmizel mžikem v lese. Můj otec srnu vyprostil sám a poté, co jí vyvrhl vnitřnosti, odnesl ji do knížecí myslivny v Bližší Lhotě a dal svému nadlesnímu o celém případu podrobnou zprávu, aniž by ovšem mohl udat určitého pachatele. Po několika týdnech se otec dověděl od lékaře v Horní Plané (Oberplan), že byl u něho s těžkým poraněním sedací části mladý muž, syn bohatého mlynáře. Nejprve nechtěl postižený k žádnému lékaři jít, ale sůl a kančí štětiny vyvolaly zhnisání rány, z níž musela být každá ze štětin vyňata zvlášť. Zvěst o případu se roznesla po okolí a jednoho dne obdržel otec pozvání k okresnímu soudu do Horní Plané. Při výslechu se tam dověděl, že mlynář z Hengrimühle (mlýn byl součástí vsi Hory /Spitzenberg/ a v roce 1945 byli jeho vlastníky Rudolf a Johanna Herbstovi - pozn. překl.), otec poraněného pytláka, podal k soudu žalobu pro životu nebezpečné ublížení na těle. Bohatý mlynář pověřil vedením případu jednoho advokáta a obvodní soud opravdu odsoudil mého otce do vězení, poněvadž uznal užití střely se solí a štětinami vůči člověku za nepřípustné. Soudního jednání se účastnila i moje maminka. Jejím rezolutním postojem vůči soudnímu ortelu - přivedla mj. do soudcova domu v Horní Plané všech svých osm dětí - se stala situace kritickou a po vřavě v soudní síni soud konstatoval, že jednání je přerušeno a rozhodnutí soudu odročeno. Schwarzenberské lesní ředitelství v Horní Plané podalo proti rozsudku odvolání a žádalo, aby byl můj otec osvobozen. V hornoplánském okolí se vedly na téma případu veliké debaty, za nichž jedni stranili pytlákovi, ti druzí lesnímu perzonálu. Každopádně okař dostal za svůj čin věru bolestně na pamětnou. Můj otec si tou střelou se solí a kančími štětinami rozhodně v okolí přátele nenadělal. Čas ale jak známo zhojí všechny rány. Také tento případ došel po několika měsících téměř úplného zapomenutí a jen rodina postiženého hrozila i pro budoucnost mému otci odplatou. Otcovým přeložením do Scheureku (dnes Žďárek - pozn. překl.) u Knížecích Plání (Fürstenhut) v roce 1901 mohly ustat i jeho obavy před splněním jejich hrozeb. Tak je možno tu věrně podle pravdy vyprávěnou kapitolu i uzavřít.
Glöckelberg - Geschichte einer Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 385-386
Ten příběh je velmi zajímavý v tom, že ukazuje, že poměry v minulosti a v současnosti jsou z hlediska průběhu a hodnocení těchto situací prakticky stejné. Ten, kdo se snaží ztrestat pachatele nezákonného činu, je nakonec tím, kdo to odskáče a lump je hájená a hýčkaná chudinka, která se pak všem směje do očí.
Je to u nás (ale možná, že i jinde, nejsem znalec práva), jak vidno, zaběhlá tradice, prostě zločinec není brán jako zločinec, kterému trest patří a soud řekne "dobře mu tak" a ještě mu přidá, ale jako člověk, mající svá práva a hledá se způsob, jak zločince ochránit a ochránce pořádku potrestat.
Zdá se mi to silně ujeté, ale je to tak a je třeba s tím vždy počítat...
Takže řešit náboje se solí a kořením a jinými vyfikundacemi, které by neměly příliš ublížit, nemá cenu, ve výsledku asi budou hodnoceny podobně jako náboje méně šetrné, prostě ten, kdo použije zbraň bude vždy ten horší.
Je to u nás (ale možná, že i jinde, nejsem znalec práva), jak vidno, zaběhlá tradice, prostě zločinec není brán jako zločinec, kterému trest patří a soud řekne "dobře mu tak" a ještě mu přidá, ale jako člověk, mající svá práva a hledá se způsob, jak zločince ochránit a ochránce pořádku potrestat.
Zdá se mi to silně ujeté, ale je to tak a je třeba s tím vždy počítat...
Takže řešit náboje se solí a kořením a jinými vyfikundacemi, které by neměly příliš ublížit, nemá cenu, ve výsledku asi budou hodnoceny podobně jako náboje méně šetrné, prostě ten, kdo použije zbraň bude vždy ten horší.
Já nevím, ale mně to jako pokřivenost až zas tak moc nepřijde. Podstatný je totiž ten začátek - svit luny však nedovoloval pytláka rozpoznat. Takže pokud to převedeme, tak defacto střílel zezadu na neidentifikovanou osobu, u které nemohl prokázat, že je to ten pytlák, viděl jen, že někdo se chystá vytáhnout něco ze smyčky. Tohle jako NO určitě ne. Holt má stát monopol na trestání, takže mělo jít tak akorát o pokus o občanské zadržení. A až u tohoto pokusu k případné střelbě 
Tak dnes je lekarska veda asi o kousek dal a dokaze dokonale vytahnout stetiny z pr.ele a nasadit nejaka leciva, aby to nehnilo
Jinak hezky pribeh, zas to podle nej vypada, ze ucinnost je docela slusna.
Jinak hezky pribeh, zas to podle nej vypada, ze ucinnost je docela slusna.
Serz píše:Jestli si pamatujete atentat na soudruha heidricha, tak toho nezabila samotna bomba, ale vycpavka sedadla z konskych hriv, nebo ceho to. Otrava krve. Takze ani dnes stetiny bych nepovazoval za neco humanniho, neletalniho...
cipis píše:Já nevím, ale mně to jako pokřivenost až zas tak moc nepřijde. Podstatný je totiž ten začátek - svit luny však nedovoloval pytláka rozpoznat. Takže pokud to převedeme, tak defacto střílel zezadu na neidentifikovanou osobu, u které nemohl prokázat, že je to ten pytlák, viděl jen, že někdo se chystá vytáhnout něco ze smyčky. Tohle jako NO určitě ne. Holt má stát monopol na trestání, takže mělo jít tak akorát o pokus o občanské zadržení. A až u tohoto pokusu k případné střelbě
Dneska by to tak skutečně bylo. Ale nejsem si jistý, jak to bylo tenkrát. Nebyl náhodou hajný osobou, které v revíru příslušely pravomoci obdobné jako četníkovi?
Já nevím, je to už hodně desítek let zpět, ale jezdil jsem jako kluk na část prázdnin ke strýčkovi do hájovny (z té doby pramení můj vztah ke zbraním, kdy v chodbě na věšáku visely brokovnice , kulovnice, malorážky, kozlice, atd., a byly to mé nejmilejší hračky) a pamatuji se, že strejda parkrát šel na noc do lesa, že tam mají pytláka a že po něm jdou a dokonce, pokud si vzpomínám, tak po někom stříleli.
A jako dovětek, tam, kde dnes bydlím, jsou v těsném okolí lesy a tu a tam nás vzbudí nějaká ta rána a to i v noci a místní hajný, kterého jsme se ptali, říkal, že jsou to pytláci a že by dnes, na rozdíl od dříve, v noci do lesa nevlezl, že to je o život....
A jako dovětek, tam, kde dnes bydlím, jsou v těsném okolí lesy a tu a tam nás vzbudí nějaká ta rána a to i v noci a místní hajný, kterého jsme se ptali, říkal, že jsou to pytláci a že by dnes, na rozdíl od dříve, v noci do lesa nevlezl, že to je o život....
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host