ZbraneKvalitneCZ

Mám dotaz, možná blbý, ale řeším googlím a k ničemu jsem nedošel. Týká se toxicity olova. Jednak při střelbě zejména v krytých střelnicích, kde se asi člověk nadýchá výparů více a pak také při uskladnění střeliva.
Sice je jasné že nehrozí nějaká akutní otrava, ale olovo se v organismu hromadí a vyvolává chronickou otravu třeba i v průběhu let a desítek let. Jsou střelci ohroženější skupinou ? A samozřejmě také jejich rodiny.
Řešíte to někdo ? máte k tématu nějaký seriózní zdroj informací, nebo znalosti ? Případně ideálně odkaz na nějakou studii k tématu ?

Osobně jsem zatím našel jen obecné odkazy na toxicitu olova, buď na wikipedii a nebo například tady http://www.biotox.cz/toxikon/anorgan/ja_4a.php ale je to příliš obecné. Nebo tady http://www.bezpecnostpotravin.cz/hodnoceni-vlivu-olova-na-zdravi.aspx , ale to je zase zaměřené na potraviny.

Olovo samozřejmě toxické je, ale jeho nebezpečnost je v praxi dost omezená. Jde totiž o to, jak se olovo dostane do těla. Rozpustnost olova i jeho sloučenin je obvykle malá, takže touto cestou to nebývá. Například olovo v zemi (broky, střely) se potáhnou vrstvou oxidu, který je v podstatě nerozpustný. Něco jiného je to ovšem při omílání v kachním trávicím systému.

Nebezpečné jsou výpary při tavení, a tím pádem i při střelbě olovem. Týká se to ovšem uzavřených a ne dobře větraných prostor, například na venkovních střelnicích se riziko blíží nule.

Kontakt s olovem v kovové formě obvykle nehrozí ničím. Olověné potrubí dodnes funguje v řadě obytných budov bez toho, že by jejich uživatelé měli otravy, ato i přes to , že pocínování je dávno v háji. Například ale typicky při používání olověného nádobí místo cínového docházelo k otravám, protože se povrchová vrstvička (někdy zoxidovaná) dostávala do styku s kyselými potravinami (typicky ocet), a octan olovnatý je jedna z lépe rozpustných solí. Kdysi se mu říkalo "olověný cukr", protože je sladký a báby tím cukrovaly nepohodlným manželům buchty.

Nebezpečné může být i vdechování prachu. Asi nejnebezpečnější nápad byla "etylizace" benzínu tetraethylolovem. Organokovové sloučeniny jsou často velmi jedovaté a distribuční cesta do organismů je snadná. Dýchali jsme to léta všichni.

Kumulační efekt otravy umožnil, aby se při dlouhodobé expozici projevila otrava i při malém kontaktu (práci) se sloučeninami olova. To mohla být třeba i "olověná běloba", nebo práškový suřík.

Rozhodně ale nehrozí nebezpečí při skladování a manipulaci běžných nábojů nebo střel.

Ani při odlévání nehrozí zásadní riziko, pokud se dodržuje větrání a běžná hygiena.

Dnes už ani otrava není fatální a je léčitelná cheláty, které umožňují olovo odvést z organismu pryč.

Díky Peggy,
řekl bych že mě tvoje odpověď vcelku uklidňuje. V podstatě jsem nejvíc řešil jestli dlouhodobá expozice byť i velmi malým dávkám je něco nad čím si mám lámat hlavu. Zejména mě trápilo že je toxicita olova, podle dostupných zdrojů , je zvláště významná pro dětský organismus. A tak hledám ujištění že nebude mé hobby škodit mému dítku.

Ještě z dob studií chemie bych doplnil poznatek, co si pamatuju, že dvojmocné olovo se v organismu ukládá místo dvojmocného vápníku v kostech a způsobuje jejich měknutí

No, to je jistě pravda. O toxikologii olova se toho dá najít bez problémů hromada, včetně následků - jak ostatně Style psal.
Ale dotaz byl, jaké je riziko v praxi a jak moc to řešit.

Pokud vím, tak asi jediný známý případ otravy olovem mezi českou střeleckou veřejností byl na jisté kryté střelnici, kde je od té doby střelba olovem zakázána. Ostatní otravy, ať akutní nebo chronické, nešly na konto střeleckých ani podobných aktivit, ale povětšině šlo o profesionální expozici (akumulátory a pod.).