Jak začít se závody LOS

aneb vše co jsem chtěl vědět o LOSu ale bál jsem se optat

„LOS – Lidová obranná střelba. Ano, to by mě zajímalo, chtěl bych se něčeho podobného zúčastnit. Ale když já tam nikoho neznám. Všichni se mi budou smát, vždyť nic neumím, nevím ani co bych si měl na takový LOS vzit, čím se vybavit. Umím bezpečně zacházet se zbraní? To by byla ostuda kdybych byl vykázán pro porušení bezpečnosti.“

Takové a podobné otázky mne napadaly když jsem o LOSu poprvé přemýšlel. Abych případným zájemcům o LOS zjednodušil rozhodování, napsal jsem tento článek.

LOS je střelecká soutěž. V každé střelecké soutěži je hlavní důraz kladen na bezpečnost. Účastník musí mít zvládnutou bezpečnou manipulaci se zbraní, být vybaven ochrannými brýlemi a ochranou sluchu. Další výbava spočívá v opaskovém pouzdru na zbraň, které musí zakrývat lučík, resp. spoušť a splňovat další požadavky pravidel (reálně postačí nejlevnější DASTA za 200 Kč a poslouží téměř stejně dobře, jako plastový Fobus, Blackhawk či Bladetech) a v náhradních zásobnících, které je vhodné umístit také do opaskového pouzdra. Toto není nutná podmínka. Zásobník si mohu docela dobře strčit i do kapsy. Pak je ovšem třeba počítat s tím, že při případném přebíjení budu o něco pomalejší. Pro pouzdra, zbraně a zásobníky platí především pravidlo, že musí být nositelné skrytě pod běžným oděvem.

Tolik diskutovaná a obávaná „bezpečná manipulace se zbraní“ spočívá v několika základních pravidlech a postupech. Všechna tato pravidla jsou si rovna a za porušení každého jednotlivého pravidla mi hrozí diskvalifikace. V první řadě musím vědět, že při vstupu na střelnici musím mít vybitou zbraň. Organizátor mi určil vybíjecí prostor. Jdu tam. Zbraň vytahuji z opaskového pouzdra, prst mám samozřejmě mimo lučík a mířím po celou dobu manipulace se zbraní bezpečným směrem. Vypustím zásobník, který si uklidím do kapsy či zásobníkového pouzdra. Stáhnu závěr, případný náboj mi vyskočí z komory. Zkontroluji prázdnou komoru a zásobníkovou šachtu, pustím závěr a dám ránu jistoty. Když si nejsem jist, zda je komora prázdná, raději kontrolu komory a prázdné zásobníkové šachty před ranou jistoty zopakuji. Když přijedu s revolverem, je postup samozřejmě trochu jiný. Vyklopím válec, vyhodím všechny případné náboje a pohledem zkontroluji prázdné komory válce. Válec zaklopím. Zbraň po vybíjecí proceduře uložím do svého opaskového pouzdra. Míření bezpečným směrem a prst mimo spoušť je společný znak každé manipulace se zbraní.

A nyní hurá k registraci. U registrace je nával. Nevadí, provedl jsem registraci prostřednictvím formuláře na těchto stránkách, můj scoresheet [skóršít] už je zřejmě vytisknutý a fronta bude jistě rychle ubývat. Jsem na řadě. Ukazuji pouzdro se zbraní, prázdnou zásobníkovou šachtu. Přebírám scoresheet a platím startovné. Už jsem zvědav co si pro nás pořadatel připravil za situace. Jsem pěkně nervózní, poprvé na LOSu. Situace vypadají zajímavě, stále ale nevím co vlastně po mě budou chtít. No uvidíme. LOSí ředitel, říkají mu TraTom, právě svolává účastníky k briefingu. Klika, že se takový briefing dělá. Opravdu se při něm dozvídám úplně vše co mě zajímalo a bál jsem se zeptat. Zařadili mě do squadu (skupiny) číslo 3. Jdu tedy se zkušenějšími na určenou situaci. Rozhodčí vypadají přísně. Ptají se kdo je začátečník. Nesměle se hlásím. Jen pokývnou hlavou a začnou s popisem situace. „Tak skóršíty sem“, prohodí na půl huby ten, co drží tužku. Odevzdávám scoresheet. Milostivě je posunut mezi poslední, prý abych se rozkoukal. První soutěžící jde na řadu. Koukám co dělá. Proč nenabíjí? V tom rozhodčí dává pokyn k nabíjení. Aha. Musím čekat až mi rozhodčí dá pokyn, pomyslím si. Vzápětí je mi objasněno, že cokoli se zbraní dělám, dělám výhradně na pokyn rozhodčího. Rozhodčí dává střelci pokyny.

Rozhodčí: „Rozumíš situaci?“. Střelec pokývá hlavou. Rozhodčí: „Připraven?“. Střelec: „Ano“. Rozhodčí: „Pozor!“.
V tom rozhodčí pouští tlačítko timeru (speciálních stopek) a ten odpípne startovní signál. Střelec vyráží do situace, na daném místě tasí zbraň a střílí do terčů v daném pořadí. Do papíru nejméně 2×. Popper dokud nepadne. Hlavně nesmí zasáhnout neterč. Ten je označen červeným křížkem či nezbraňovým symbolem. To byl fofr. Pár sekund a střelec zastavuje, míří do cílového prostoru a čeká na rozhodčího až dostane pokyn k vybití. Vybíjí přesně jako já když jsem přišel na střelnici s tím rozdílem, že ukazuje prázdnou komoru/válec rozhodčímu a až na jeho pokyn dává střelec ránu jistoty/zaklapává válec a ukládá zbraň do pouzdra. V žádném okamžiku nesmí zbraň mířit na jakoukoli část těla. Už jsem na řadě.

„Rozumíš situaci? Připraven? Pozor!“ PÍP!

„Sakra co teď? Hlavně nevyvádět. Běžíme, běžíme...“, tasím zbraň, prst prozatím mimo spoušť. První terč. Střílím. Popper... „Sakra, já minul poppera! No nic, zkusím ho druhou ranou.“ Druhou ranou poppera zasahuji. Neterče se snažím šetřit. Konec. Snad jsem na žádný terč nezapomněl. Přichází ke mně rozhodčí. Slyším jen: „Jestliže jsi skončil, vybij zbraň a prázdnou ukaž! … Vidím … Rána jistoty! Pouzdro! Čas... Na začátečníka docela dobrý. Další!“.

Odcházím se squadem na další situaci. Ta první je nezapomenutelná. Srdce jsem měl až v krku. Doplňuji si střelivo do zásobníků, to se může kdekoli na střelnici s výjimkou bezpečné zóny. Tam zase mohu manipulovat se zbraní. Ale se zbraní vybitou a bez zásobníků a to i prázdných! Jinde, než v bezpečné zóně nemohu se zbraní manipulovat!

Po dalších absolvovaných situacích se pomalu seznamuji s dalšími střelci. Dozvídám se jak začínali oni, co je na LOSu baví. Pro většinu z nich je to zábava, příjemně prožitý den se známými a přáteli. Nervozitu před startovním signálem již dávno nepociťují a den si dokáží řádně užít. Témata rozprav nemají žádné limity. Začíná se mi tu líbit. Už nyní se ptám kdy a kde bude další LOS.

Honza Volešák